Movie Description

I Died in Irpin

| SYNOPSE
Čas plynul, ale pocit, že jsem zemřela v Irpini, mě od té doby nikdy neopustil. Krátký animovaný film I Died in Irpin rekonstruuje skutečný příběh o přežití pomocí osobní a subjektivní optiky, s magickou silou animace, která posouvá křehké a civilní vyprávění do nových rovin a významů.

24. února ráno jsme se s přítelem rozhodli, že pojedeme z Kyjeva do Irpini k jeho rodičům. Je pro mě těžké vybavit si chronologii těch dnů, moje hlava odmítá a podceňuje všechny mé vzpomínky, vymazává je, ale jediné, co vím jistě, je, že každým dnem se všechno rychle zhoršovalo. Byli jsme tam 10 dní, spali jsme ve sklepě, schovávali se před bombardováním, byli jsme úplně izolovaní. Chtěla jsem se dostat pryč za každou cenu, rodiče mého přítele ale trvali na tom, že zůstanou. Nakonec se nám podařilo utéct posledním koridorem jen hodiny předtím, než ruská vojska vstoupila do města.

| TRAILER

| ŠTÁB
Scénář, režie, výtvarno, animace – Anastasiia Falileieva
Hudba – Petr Marek
Dramaturgie – Lucia Kajánková
Produkce – Marcela Vratilova, Mira Dittrich

Producent – Alena Vandasová, Martin Vandas (MAUR film, CZ) / Juraj Krasnohorský (Artichoke, SK)
Koproducentka – Anastasiia Falileieva (Plastic Bag Films, UA)

Jazyk – anglický/ukrajinský voiceover
Délka – 11 min. 22 sek.

Finančně podpořeno Státním fondem kinematografie a slovenským Audiovizuálním fondem.

| KE STAŽENÍ
Presskit – PDF (en)
Plakát – Jpg
Vizuály – 6 x Jpg (Zip)

| GALERIE

| REŽIJNÍ EXPLIKACE

„I Died in Irpin“ – je dokumentární animovaný krátký film, zachycující moje zkušenosti s prožitím a přežitím okupace města Irpin Ruskou armádou. Vyprávění bude plynout snovým způsobem, atmosféra neuchopitelných fragmentovaných vzpomínek bude vytvářena koláží s použitím skutečných fotografií a záběrů, které jsem natočila při pobytu v Irpinu. Animace kresby uhlem zdůrazní fakt, že dům, ve kterém jsme se skrývali, byl zasažen a shořel. Chci vyprávět příběh jasným a upřímným způsobem, bez zdůrazňování dramatičnosti. Smyslem projektu je hluboce prozkoumat téma války z perspektivy jedné rodiny, která se objevila v jednom z nejžhavějších míst ruské invaze na Ukrajinu, a kráčela cestou od normálního života k hlubokým pochybnostem a obavám, aby ve výsledku na poslední chvíli prchala před přímým ostřelováním.

Věřím, že můj film poskytne širší porozumění a empatii divákům po celém světě a pomůže šířit povědomí o Ukrajině, naší bolesti a síle intimním uměleckým způsobem s výraznou výtvarnou stylizací, ale zároveň i o obecnějších věcech, než je aktuální válečný konflikt.

Jedním z důležitých témat filmu bude zdůraznění duševních zranění, které jsem utrpěla během dnů v Irpinu. I teď v bezpečí mám neustálý pocit, že ve skutečnosti jsem zemřela pod ostřelováním, když jsem opouštěla Irpin a všechno, co se nyní děje, není skutečnost. Toto je i pro mnoho dalších mých krajanů velmi častý pocit, a tak se zrodila i myšlenka názvu filmu.

Na druhou stranu chci ukázat vztahy mezi členy rodiny, jejich postoj ke smrti a nebezpečí. Dalším důležitým tématem filmu je pro mne konflikt generací, který zkoumám z prvních reakcí, nečekané chamtivosti i totálního strachu. Bylo velmi překvapující sledovat proměny blízkých lidí v takto extrémních situacích.  Zároveň je to film o mojí paměti, o bílých a černých místech v ní, možná i o důvodech, proč mi takto pomáhá se s celou situací vypořádávat, možná i prožité upravovat a měnit.

Pro vyprávění je dána jasná časová osa válečné eskalace ve městě, kde jsme zůstali od prvního dne invaze až do chvíle, kdy ruské jednotky vstoupily do města. Odešli jsme s posledním evakuačním koridorem pro auta. Po celou dobu jsme intenzivně přesvědčovali starší členy rodiny, aby odešli s námi.

Nakonec jsme odešli. Náš dům totálně shořel kvůli ruské bombě – to je pro mne tragické i očistné završení filmu.

O technologii a zpracování filmu:

Zamilovala jsem se do stop-motion a tuto techniku animace používám nejvíce. Věřím, že cut-out z autentických fotografií a ruční kresba dodají filmu autentický vzhled a zaujmou diváky, protože reálné objekty a analogové metody vždy potěší a mají pro diváka jistou magii. Kolážím i tradiční animaci se věnuji od dětství a toto je můj bezpečný umělecký prostor k plnému vyjádření. Téma filmu je těžké, proto jsem se rozhodla zvolit tyto techniky, abych mohla svobodně ukázat svůj skutečný vnitřní svět.

Základem rytmu a vyprávění filmu bude můj vlastní voiceover, chci znovu zažít všechny své pocity a konečně je osvobodit. Zajímavostí je, že skladatelem filmu je můj blízký japonský přítel Jo Keita. Byl jedním ze tří osob, které se za mě modlily v momentech, kdy jsem utíkala z města, takže kromě jeho hudby, kterou miluji, cítím i jeho zvláštní propojení s příběhem.

Anastasiia Falileieva, Kyjev 13.1.2023

| SLOVO REŽISÉRKY
Jak řekl Mstyslav Černov (20 dní v Mariupolu, 2023): „Přál bych si, abych tento film nikdy nenatočil“.

Bylo to neuvěřitelně těžké ve všech smyslech. Ale prožívat trauma z okupace a zneužívání vztahů mě posílilo. Tímto filmem nesu jasné poselství: Viník musí být potrestán. Vždy je to vina násilníka. Zastavte ruskou válku proti Ukrajině.