FANY A PES

| SYNOPSE

Film „Fany a pes“ vychází ze stejnojmenné knihy Hanny Schottové a opírá se o ilustrace Gerdy Raidtové; popisuje politické události podzimu roku 1989 v Lipsku z pohledu asi desetileté protagonistky Fany.

Dětský celovečerní animovaný film o holčičce Fany (12), která na podzim 1989 hledá svoji kamarádku Sophii. Ta jí na dobu prázdninové dovolení svěřila svého psa Sputnika na hlídání. Místo návratu do školy ale s rodiči tajně emigrovala do tehdejšího západního Německa a Fany teď neví, jak jí jejího psa vrátit.

Fany zavede její úsilí i do víru začínajících pravidelných pondělních demonstrací i do konfliktů se školou. Její odvaha i zázrak historické situace pomohou k tomu, že Fany svou kamarádku opět najde.

| TRAILER

Fany a pes / Fritzi – A revolutionary Tale (2019) | Trailer

Watch this video on YouTube

| VOD
Dafilms.cz
AeroVod.cz

| ŠTÁB
Režie – Ralf Kukula a Mathias Bruhn
Scénář – Beate Völckerová
Producenti
– Německo – Trickstudio Lutterbeck, Balance Film Richard Lutterbeck, Matthias Bruhn, Ralf Kukula
– Lucembursko – Doghouse Films, Pierre Urbain, David Mouraire
– Belgie – Artemis Productions, Patrick Quinet, Stéphane Quinet
– Česká republika – MAUR film – Martin Vandas, Alena Vandasová
Koproducenti – MDR, KIKA, NDR, WDR, ARTE
Hudba – André Dziezuk
Střih – Stefan Urlaß
Zvuk – Jérémy Hassid, François Dumont, Luc Thomas
Vedoucí animace – Susanne Seidelová, Ulf Grenzer
Vedoucí produkce – Christian Asmussen
Délka filmu – 86 minut
Distributor – Pilot film
Cílová skupina děti – 6-12 let, rodinný film
Premiéra – 9. 11. 2019

Knižní předloha FRITZI WAR DABEI (FANY BYLA PŘI TOM) od Hanny Schottové a Gerda Raidta. Vydalo nakladatelství Pikola.

Na německé straně byl film podpořen ze strany fondu Mitteldeutsche Medienförderung, Film und Medienstiftung NRW, Kuratorium Junger Deutscher Film, DFFF a MFG Filmförderung. Dále pak lucemburským a českým Státním fondem kinematografie a belgickým Wallimage a získal podporu EURIMAGES.
Film je v ČR distribuován s podporou Velvyslanectví Spolkové republiky Německo a pod záštitou Ministra zahraničních věcí ČR Tomáše Petříčka.

| KE STAŽENÍ
Plakát
JPG

Presskit
DOCX | PDF

Vizuály
Fotosky 1-2 Dabing ZIP
Fotosky 3 ZIP
Fotosky 4 ZIP

Další materilály ke stažení na stránce www.fanyapes.cz
http://www.fanyapes.cz/press.html

Materiály pro učitele (Materiály pro výuku, které si můžete vytisknout i bez nás)
http://fanyapes.cz/proucitele.html

Oficiální webové stránky
http://fritzithemovie.com

| GALERIE

| DOPLŇUJÍCÍ INFORMACE

POZNÁMKY REŽISÉRA – RALF KUKULA
Léto 1989 pro mě bylo velmi zvláštní. Prázdniny jsem trávil s rodinou v Sovětském svazu, na Kavkaze. Podnikali jsme výlety v neuvěřitelně působivé horské oblasti, jejichž vyvrcholením byl let ve starém dvojplošníku AN2 k 5600 m vysokému Elbrusu.

Z dobrodružné dovolené jsme se vrátili plni dojmů. Ale nikdo nechtěl naše vyprávění poslouchat. Neboť skutečné dobrodružství, které bralo dech, se mezitím odehrávalo někde úplně jinde: Maďarsko otevřelo hranice do Rakouska! Ti, kteří zůstali doma, mohli výjimečně vyprávět lepší příběhy: Maďarsko, Západ na Východě, nechalo odejít tisíce občanů NDR.

Zabývá se rokem, který úplně změnil i můj život a mou profesní dráhu, jejíž průběh by byl jinak na celá desetiletí předurčen v typickém východoněmeckém duchu. Diplom v oboru animovaného filmu na Vysoké filmové škole v Postupimi-Babelbergu jsem měl právě dva roky v kapse. Mohl jsem animovat ve studiu DEFA. Vlastně to byl můj sen od dětství. Jenže režiséři, pro něž moji tehdejší spolužáci i já kreslili, byli ve věku našich rodičů a prarodičů. Já však chtěl vyprávět své vlastní příběhy, najít svůj vlastní rukopis. Když padla v listopadu 89 Berlínská zeď, padlo
i studio DEFA. Spolu s 250 kolegy jsem byl propuštěn a získal rychleji a úplně jinak, než jsem si myslel, vytouženou svobodu.

Události na ulicích na podzim 89 způsobily, že výhružná gesta státu a tajných služeb se rychle zhroutila. Že pokojné demonstrace pohnuly stát k ústupu, jsem sám zažil v pondělí 9. října, onom legendárním datu, které mělo vejít do historie jako den obratu. Ve čtyřech drážďanských kostelích, které nestačily obrovskému počtu lidí, byly předčítány požadavky demonstrantů.

Stál jsem tehdy s desetitisíci dalších lidí na Starém tržišti v Drážďanech před kostelem sv. Kříže a naslouchal projevům přenášeným reproduktory z kostelů… Byl to historický moment, který jsem tenkrát jako takový nechápal. Ještě dnes mi přijde těžké tento moment popsat slovy. Možná i proto, že mým médiem je (filmový) obraz.

Když jsem před deseti lety držel v ruce poprvé malou dětskou knížku o prožitcích Fany (v originálu Fritzi), okamžitě jsem si uvědomil, že se autorce Hanně Schott podařilo veliké dílo. I když to tak na první pohled nemuselo vypadat, mělo to se mnou a mými zážitky v létě a na podzim 1989 neuvěřitelně mnoho společného. Lépe, než v téhle knize jsem atmosféru roku 1989 v podání pro děti do té doby nikde nečetl. Když Beate Völcker napsala scénář, který dovedně převedl dětskou knižní předlohu do filmového jazyka, ukázalo se, že to tak úplně není. Bylo jasné, že tímto příběhem zachycujícím proces dozrávání Fany a jejího kamaráda Bély se psem Sputnikem budou děti nadšeny. Horizont příběhu je i důsledně doplněn o další prvky, jako např. útěk a vězení.

Fany, naše hrdinka, je pro dorůstající mládež v NDR naprosto typická. Je vlastně úplně spokojená se svým životem a báječným domkem na stromě (jakési útočiště, v němž lze exemplárně spatřovat paralelní světy v NDR) a nespravedlnost zprvu jen cítí, než ji bude schopná skutečně pochopit.

V „mikrokosmu školní třídy“ probíhá stejný proces v malém jako onen velký na ulici. Náš film je sice drama, ale přes historický dosah je v něm i humor. Není patrný na první pohled, je subtilnější. Jako vtip na mnohých originálních protestních plakátech té doby.

Už nikdy v životě jsem neprožil uvolněnější, radostnější atmosféru, jaká byla tehdy na oněch demonstracích. Zrovna dnes na to musím často zpětně myslet, když prožívám rostoucí násilí a netoleranci v celé Evropě. V tom ohledu není příběh Fany žádný výlučně historický film. Mnohem spíš jde o film, který staví most mezi minulými a současnými událostmi.

Směl jsem tehdy prožít povznesené chvíle, lehkost a otevřenou společnost na určitou chvíli, která se s důvěrou a optimismem obracela k budoucnosti. Závan utopie a štěstí smět na pár týdnů prožít přátelství, schopnost se nadchnout a vstřícnost cizích lidí. Proto může náš film končit i pateticky. Tenkrát na Východě vyšlo slunce. Když si Fany a Sophie, naše hrdinky, na konci našeho filmu padnou před jásajícími davy do náručí, vhodně jim k tomu svítí jeho ranní paprsky. Kdo byl tenkrát při tom, ví, že tohle nelze dostatečně vyjádřit.

Reportáž České televize

Česká televize - Animovaný film Fany a pes, sleduje pád železné opony